Kalová Lenka

IX. M

ZŠ Dukelská Strakonice

Okres Strakonice

2009/ 2010

Můj sen

Crr…Crr 6:30. Zazvonil budík a já jsem věděla, že už je čas vstávat. Musím po krásném, slunném víkendu do školy. Ach jo. Vylezu z postele a rozhlédnu se kolem sebe. Stojím uprostřed luxusně zařízeného velkého dívčího pokoje. „Co se stalo?“ říkám si pro sebe, „takhle můj pokojíček přece nevypadá.“ Zachovám chladnou hlavu. Sejdu několik schodů do přízemí.

Jdu do kuchyně připravit si jídlo. Otevřu ledničku. Prázdná. Že by mamka zapomněla nakoupit? Najednou si všimnu jakýchsi tlačítek s obrázky na vnitřní straně dveří. Na jednom z nich ryba, na dalších broskev, hranolky, coca-cola a všechno možné jídlo. Zmáčknu tlačítko s obrázkem toastu.  Z boční strany se sune něco voňavého ven. Krásně propečený toast se šunkou, sýrem a kečupem. Mňam! Ještě něco k pití. Tlačítko džus. Svačinu dávám do batohu. Podivím se. Proč nevidím žádné učebnice ani sešity? Uvnitř pouze notebook. Zajásám!

Stoupnu si ke skříni. Chystám se otevřít dvířka. Slyším jakýsi hlas, přemýšlím, odkud jde. Ze skříně. Poslouchám pozorněji a zjistím, že mluví ke mně. „Dobré ráno, chcete sukni, kalhoty, nebo šaty? Na dnešní den předpovídám slunečno, ojediněle oblačno, teplota se vyšplhá až k 32 stupňům, na horách okolo 23 stupňů. Doporučuji letní zelené šaty.“ Skříň se otevře. Přistoupím blíže. Najdu zelenkavé letní šatičky na ramínka. Rychle si je obléknu. Už  jen poslední úpravy. Vejdu do koupelny. Nenajdu však žádné kartáčky, hřebeny ani líčidla. Opět tlačítka. Mohu si vybrat vůni mého dechu, barvu očních stínů a nejrůznější účesy, od prostého culíku po exotický sestřih. Zmáčknu na svěží dech, zelenkavé oční stíny a vlasy si nechám učesat do drdolu. Běžím ze schodů pak chodbou k hlavnímu vchodu.

Zabouchnu dveře a najednou se ozve: „Leni, vstávej! Cožpak jsi neslyšela budík? Už je 7 hodin. Za chvíli musíš do školy.“ Vylezu z postele. Rozhlédnu se kolem sebe a zjistím, že stojím ve stejném pokoji jako včera, když jsem šla spát. Ve škole vyprávím o snu kamarádkám a říkáme si, jak by naše rána mohla za několik let vypadat.